Jaký mají kompresní podkolenky vliv na klenbu nožní?

To, že běh patří mezi hlavní lokomoční projevy člověka, a že se dostal do podvědomí veřejnosti, to všichni asi víme. Alespoň jsme si nemohli nevšimnout, jak stále více a více lidí pobíhá v mrazech, v dešti, na horách anebo běžců, které mají to nejlepší vybavení, a které je samozřejmě do puntíku sladěné. Běh se prostě stal „novým životním stylem“ dnešní doby. 

Statisticky významný je nárůst běžců za posledních deset let na tratích půlmaratonu a maratonu v České republice (viz obrázek 1). V roce 2007 dokončilo 1115 Čechů půlmaraton a 2939 Čechů maraton v České republice.  V roce 2016 jsou tyto čísla úplně jinde, půlmaraton zdolalo až 36 348 běžců a maraton až 8444.

Na startu všech těchto závodů vidíme stále více běžců s kompresními podkolenkami. Ale jak to s nimi vlastně opravdu je? 

Kompresní podkolenky byly původně navrženy pro zabránění posttrombotickému syndromu a byly navrženy především pro pacienty s křečovými žilami. Zajišťují odstupňovanou kompresi od hlezenního kloubu po kolenní kloub, nejvyšší komprese je právě kolem hlezenního kloubu, což napomáhá svalové pumpě lýtka, snižují žilní hypertenzi a cévní reflux, následně tak snižují edém, zlepšují mikrocirkulaci tkáně a zabraňují rozpadu kůže. A protože při sportu dochází ke zvýšenému průtoku arteriální krve v dolních končetinách, který může poškodit žilní průtok dolních končetin, tak se vzhledem k pozitivním účinkům komprese (viz výše) objevují kompresní podkolenky stále více i u sportovců.

Navíc se po uběhnutí maratonu zvyšuje riziko krevní sraženiny z důvodu zvýšení markerů koagulace a fibrinolýzy tak, aby byla zachována hemostatická rovnováha. K tomu přidáme dehydrataci, která neúměrně aktivuje koagulační systém a riziko krevní sraženiny bezprostředně po vytrvalostní aktivitě rapidně stoupá. A opět tu máme kompresní podkolenky, které jsou navrženy pro prevenci hluboké žilní trombozy. Dále kompresní podkolenky snižují svalové vibrace při kontaktu nohy s podložkou, čímž se snižují laterolaterální pohyby mm.gastrocnemii, což vede k menšímu tahu Achillovy šlachy a k prevenci jejího zranění. U maratonců jsou také pozitivní účinky především v subjektivním vnímání únavy při výkonu, kdy dochází k pomalejšímu nástupu únavy, k pomalejšímu nástupu vyčerpání a k vnímání menší bolestivosti dolních končetin při výkonu.

Ale co ta klenba nožní a došlap?

Na základě těchto informací jsem začala uvažovat nad tím, jak to vlastně je s tou nohou. Pokud tu máme tyto účinky na lýtko, na prokrvení dolních končetin, tak tam musí být přece změna v došlapu, nebo alespoň v zatížení klenby nožní. A proto jsem udělala výzkum na téma „Vliv kompresních podkolenek na zatížení klenby nožní a stojnou fázi u vytrvalostního běhu“. Výzkumu se zúčastnilo 16 probandů, z nichž se každý zúčastnil 4 měření, a to s kompresními podkolenkami před a po zátěži a bez kompresních podkolenek před a po zátěži. Markery byly aplikovány podle multisegmentálního modelu (viz obrázek 14), který nám umožnil sledovat nohu ve třech segmentech. Zátěž byla 50-ti minutová – běh na běžícím páse v tempu 5:15 min/km. Měření probíhalo v biomechanické laboratoři, kde se hodnotily kinematické a kinetické parametry nohy při došlapu a zatížení klenby nožní na podoskopu.

A výsledek? 

  • Předpokládali jsme, že se pokud je kolem klenby nožní zvýšená komprese díky podkolence, pak působí jako pasivní podpora klenby nožní, a tím dojde k menší únavě svalů udržující klenbu nožní během tak extrémního výkonu jako je maraton nebo ultramaraton. A to bylo potvrzeno. U 13-ti probandů byla klenba nožní užší po zátěži s kompresními podkolenkami než bez nich. U 2 probandů, kteří měli klenbu nožní při vyšetření vysokou, tak se klenba oploštila, avšak byla stále užší při využití kompresních podkolenek než bez nich. U zbývajícího probanda byl tento rozdíl stejný.
  • A jestliže toto bylo potvrzeno a aktivní podpora klenby nožní se tolik při výkonu neunaví, pak musí být noha více pružnější než při běhu bez kompresních podkolenek a dokáže lépe a déle tlumit nárazy při prvním kontaktu nohy s podložkou a je více variabilní ve všech segmentech nohy ve stojné fázi běhu. Po vytvoření, zpracování a vyhodnocení 24 grafů a histogramů jsme došli k závěru, že před zátěží byl běh s i bez podkolenek velice podobný, avšak rozdíly se objevovaly po zátěži. Došlo ke změně variability pohybu středonoží vůči zánoží ve frontální (viz obrázek 34) a sagitální rovině (viz obrázek 33) a to po zátěži s kompresními podkolenkami. Zjednodušeně došlo k větší diferenciaci pohybu středonoží a zánoží, noha se funkčně chovala jako tři segmenty a ne jako celek. 
  • Dále jsme předpokládali, že pokud dojde k menšímu zatížení a pomalejší únavě m. triceps surae (lýtka), pak běžec dokáže déle došlapovat přes střed nohy. U většiny probandů došlo ke snížení dorzální flexe v hlezenním kloubu při prvním kontaktu nohy s podložkou, tím pádem došlapovali s kompresními podkolenkami po zátěži více přes střed nohy než bez nich (viz obrázek 46). A o to nám přesně šlo!

Na závěr můžeme říct, že je určitá souvislost mezi zatížením klenby nožní, diferenciací pohybu nohy (předonoží/středonoží/zánoží) a úhlem hlezna při došlapu u vytrvalostního běhu. Pro běžce je to velice důležitá informace z preventivního hlediska, a to jako prevence vzniku únavových zlomenin, předčasných osteoartroz kloubů dolních končetin, plantárních fascitid, tendinitid nebo ruptur Achillovy šlachy a další.  

Autor: Zuzana Přecechtělová

Líbí se vám článek? Sdílejte a inspirujte vaše okolí.

MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT

COOKIES & CREAM ŠPALDOVÝ KOLÁČ.

CVIČENÍ VE FITNESS CENTRU PO ČTYŘICÍTCE? PROČ NE?!

5 TIPŮ JAK ZŮSTAT NA DOVOLENÉ FIT.

CELOZRNNÁ ZEMLBÁBA

CELOZRNNÁ ZEMLBÁBA

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *