Kde dělají běžci chybu?

Jak se ukazuje, běhání není pouze přirozenou lidskou aktivitou, kterou si ve volném čase užívají miliony lidí napříč celým světem, ale také klíčovým aspektem evoluce. Jsou-li ovšem lidé tak dobře vyvinuti k tomu, aby běhali dlouhé vzdálenosti, jak je možné, že se při tom tak často zraňují?

Odpověď není zrovna jednoduchá. Statistiky týkající se běžeckých zraněních se různí. Shodují se ovšem v tom, že 30–75 % běžců se zraňuje každoročně s téměř železnou pravidelností. Tak vysoké číslo vzbudilo u vědců zájem prozkoumat širokou škálu možných příčin, od moderního typu běžeckých bot, strečinku, frekvence tréninku, hmotnosti jedince, až po biomechanické odchylky a svalovou nerovnováhu.

Harvardská studie z roku 2012 věnující se míře a povaze zranění traťových a přespolních běžců zkoumala, na jakou část chodidla dokračují – zjednodušeně řečeno, jestli na přední část nohy nebo patu. Vědci vedení Danielem Liebermanem, profesorem přírodních věd a vedoucím oddělení evoluční biologie na Harvardské univerzitě, přišli ve své práci s myšlenkou říkající, že před nástupem dnešního vysoce polstrovaného typu bot většina běžců došlapovala na bříška chodidla, jelikož dokroky na paty byly zkrátka příliš bolestivé. Dokrok na přední část chodidla umožňuje chodidlu i kotníku alespoň částečně vstřebat sílu nárazu a ulevit tak kostem a kloubům dolních končetin od zbytečně velké zátěže. Tento postranní účinek ovšem dnešním úžasně pohodlným botám chybí, což pro mnohé běžce bohužel znamená, že získali pohodlí na úkor svého zdraví.

Vzhledem k předchozí studii není zas až tak překvapivé, že v dnešní době skutečně většina běžců dopadá při běhu právě na paty. Na první pohled nepatrný náraz násobený však tisíci kroků může vysvětlit ohromné množství zaznamenaných zranění.

Poučení je tedy takové, že měkčí dokrok běžců zjevně značně snižuje pravděpodobnost možného úrazu. Studie prokazují, že pokud chtějí běžci tato rizika snížit, musí si osvojit správnou techniku běhu, kdy budou s větší lehkostí dokročit na přední část chodidla, což jim umožní lepší absorpci nárazu.

Dokonce i ti, co celý život při běhání dupou mohou zlepšit a podpořit své zdraví. Změna dokroku z paty na přední část chodidla je dlouhodobý tréninkový proces a zabere delší dobu nácviku. Změna také přináší další aspekty, se kterými je třeba počítat. Patří sem především přesun zcela nového stresového zatížení na jiné svalové partie našeho těla. Odlehčíte kolenům, ale nové napětí se přesune do oblasti kotníku a chodidla, které na to nejsou ze začátku připravené. Nicméně z hlediska anatomického a funkčního začnete využívat mechanismy výhodnější pro efektivnější běžeckou techniku. Je potřeba počítat s dlouhodobějším procesem s postupným zatěžování, protože žádnou změnu v technice nelze řešit izolovaně.

Líbí se vám článek? Sdílejte a inspirujte vaše okolí.

MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT

SILNÉ HAMSTRINGY, KTERÉ ZACHRÁNÍ VÁŠ BĚH.

BOLEST KYČELNÍCH KLOUBŮ A NESTABILITA PÁNVE PŘI BĚHU.

JAK NA PEVNÉ BŘICHO A ŠTÍHLÝ PAS?

CVIČENÍ VE FITNESS CENTRU PO ČTYŘICÍTCE? PROČ NE?!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *